Strahlhorn (4190m), Allalinhorn (4027m)
5.-9.9.2009
Sestava: Luboš Kasl, Martin Filip, Míra Žižka
SO 5.9.2009
Strahlhorn 4190m
Konečně opět mizíme do Wallisu. Tentokrát do údolí Saastal do městečka Saas Fee. Počasí by mělo přát a jak se později ukáže, mráček na obloze vidíme až v den, kdy budeme na cestě domů. Před 8hod opouštíme ČR a do Saas Fee přijíždíme v 18:30. Chvíli dumáme nad tím, kam složíme hlavy. Poté sjíždíme do Saas Grund do kempu.
NE 6.9.2009
Budíme se v 6hod, venku je -0,5st.. Auto necháváme na placeném parkovišti u Saas Fee. Kolem 9hod míříme "v plné horské" k lanovce směr Felskinn ležícím mezi ledovci Chessjen Gletcher a Feegletcher. Dále míříme k chatě Britania Hütte (3030m) právě přes zmíněný ledovec Chessjen. Zde se nám otevírá úžasný pohled na JV k "našemu" Strahlhornu. Při přechodu Kohlaub Gletcheru lehce upravujeme náš plán dojít až do sedla Adler. Na skalním prahu mezi ledovci ve výšce 3100m stavíme stan. Je zde parádní výhled na celý ledovec Allalin. S úpravou našeho tábořiště si tentokrát opravdu hrajeme. V předsíni stanu máme kamennou dlažbu, v jídelním koutku stůl a židle. Týž večer ještě vyrážíme na malou procházku na blízký 3143m vysoký bezejmenný vrcholek. Poté vaříme bramborovou kaši ala "co stan dal" a po 20hod jdeme hajat.
PO 7.9.2009
Vstáváme v 5:30 a za hoďku vyrážíme od stanu vstříc Strahlhornu. Trochu bojujeme s orientací v horních pasážích Allalinhornu, ale nakonec se z tohoto bludiště hlubokých ledovcových trhlin vymotáváme. Poté následuje hladká planina, kterou od sedla Adler rozděluje zhruba 50m hluboká odtrhová trhlina, která se přechází pouze po metr širokém mostě. Opravdu se zde moc dlouho nezdržujeme a vzájemnému jištěni zde dáváme důraz. Ten pohled z můstku se každému určitě vryl do paměti, volný prostor, nad kterým jsme se nacházeli bral dech. V samotném Adlerpass-u míjíme jednotlivce, se kterým se dáváme do řeči. Dál již nepokračoval pro bolest hlavy. Z tohoto sedla míříme dále po hřebeni na JV, kde se míjíme se sestupující trojicí. V těchto vrcholových partiích se nám párkrát "zabejčil" Martin, že už zkrátka nikam nepůjde. Byli jsme již nadohled vrcholu, kde před námi nebylo již žádného exponovanějšího úseku a jelikož byl Martin navázaný uprostřed, tak zkrátka nahoru musel! Ve 13hod dosahujeme vrcholu Strahlhornu. Nechybí chvilka odpočinku , několik (tradičně mnoho) foteček, a občerstvení a "vzhůru dolů". Ve 14:45 jsme zpět v sedle Adler, přeskakujeme hrůzostrašnou trhlinu a dostáváme se zpět na Allalingletcher. Panuje zde téměř bezvětří a my se začínáme slušně péct pod jasnou oblohou. Zpáteční cesta ve vedru se nám zdá nekonečná. Dochází nám všem voda, takže s radostí vítáme potok, který zde ráno nebyl. Doplňujeme tekutiny a poté už se jen snažíme nějak doplazit ke stanu. Sem přicházíme až v 17hod. Následuje zasloužená večeře v klasickém stylu "co stan ......" Po 21hod zalézáme do stanu. Tentokrát jen s Lubou. Martin volí nocování venku ve žďáráku. S tímto jeho nápadem bez debat souhlasíme, protože další noc ve stanu pro dva ve třech byla nepředstavitelná. A jelikož je Martin z nás největší (samozřejmě do výšky.......no možná i do šířky), je naše radost dvojnásobná.
UT 8.9.2009
Allalinhorn 4027m
V 5hod ráno otevírají první z nás očíčka. Poslední je otevírá tradičně Luba, ovšem poslední na koho se vždy čeká před odchodem je Martin. Dnešní porce adrenalinu nás čeká na Allalinhornu. Jedná se o jednu z nejdostupnějších alpských čtyřtisícovek, pokud volíte klasickou cestu a to lanovkou do výšky 3456m - stanice Mettelallalin. My jsme vyrazili skalním hřebenem Hohlaubgrat. Již z počátku nabíráme dosti rychlo metry. Poté sestupujeme na ledovec Hohlaub. Teprve tady nazouváme mačky a několika prudkými ledovcovými svahy se dostáváme až ke skalnímu výšvihu ve výšce 3950m. Skalní stěna je odjištěna oky, čehož rádi využijeme. V 11:50 dosahujeme topu. Máme zrovna štěstí, protože sem z klasické cesty doráží paraglidista a zrovna se chystá vzlétnout. Když dostal padák nad sebe, rozběhl se ze svahu padajícího 500m do prázdna směrem k ledovci Hohlaub. Opět chvíli mačkáme spuště fotoaparátů u vrcholového kříže a "pádíme" zpět. Skalní výšvih rychle slaňujeme a poté opatrně scházíme svahy až ke skalnímu hřebeni Hohlaubgrat. Na hřebeni již začínáme únavou motat nožičkami. S Lubou jdeme lehce napřed, Martina si ale držíme stále na dohled. Ke stanu dorážíme půl hodiny před ním. Do pelíšků zalézáme již před 21hod. Martin opět chrní venku.. díky Martine!
ST 9.9.2009
Co zde napsat.. klasický den balení, sestupu do civilizace a zdárná cesta domů. Byla to parádní akce v parádní sestavě, s parádním počasí...